Řekněme si to upřímně.  Žádný kůň se nenarodil proto, aby byl ježděn. Domestikace koně proběhla pravděpodobně na několika místech najednou zhruba před čtyřmi tisíci lety. Umělá lidská selekce mění genetiku, stavbu těla, povahu (směřující k poddajnosti vůči člověku), rozsah pohybu… Proti umělé selekci však stojí kůň jakožto biologický druh vyvíjející se miliony let. To, co se mění jen málo a velice pomalu, je fyziologie koně: trávicí, vylučovací, dýchací, rozmnožovací, nervová soustava a struktura kostí, svalů, šlach a vazů.

Koně musíme na jeho jezdecký život připravit, dát všem tkáním dost času, aby se připravily na novou zátěž. Z pohledu biomechaniky existuje „držení těla koně“, které dovolí koni nosit jezdce, aniž by se přehnaně a zbytečně poškozoval jeho pohybový aparát.

Všichni víme, že když kůň nebude chodit „přes záda“, tak ho časem budou záda bolet a koně si zničíme.  Z tohohle přesvědčení pramení i jeden z mých největších omylů: posedlost představou, že koni prospěje, když bude chodit s hlavou dole. Ruku na srdce, kdo si tohle někdy nemyslel a nesnažil se dát koni hlavu dolů s myšlenkou, že to dělá pro jeho dobro?

Krk je balanční orgán koně a patří koni. Až když celé tělo koně funguje správně a kůň je dost silný, hlava je poslední součástka, která přijde na své místo (tedy těsně před či na „kolmici“). To, co nás zajímá, je úhel mezi žuchvou a krkem koně. Otevření či zavření tohoto úhlu ovlivňuje pohyb celého koně. Tak tedy, jak zákon biomechaniky káže, jen pokud zůstává úhel mezi žuchvou a krkem otevřený, může kůň vyklenout celou horní linii. Jen s otevřeným krkem se kůň může zvednout před kohoutkem a kráčet zvedáním lopatek (pohybovat se přes lopatky). Kůň, který není obdařen skvělým pohybem (jako třeba pan Marble), může následkem krátkého krku i krátit krok zadních nohou a dokonce i ztrácet rytmus.

Pokud záda dobře pracují, není důležité, jak vysoko či nízko se hlava koně nachází. Pokud máme otevřený úhel krku, hlava nahoře nevadí, pokud máme hlavu nízko, ale úhel krku je zavřený, někde se stala chyba. Otevřenému úhlu můžeme říkat i „dlouhý krk“. Dlouho jsem považovala dlouhý krk za synonymum k dlouhé otěži. Zase jednou OMYL.  Dlouhý krk je definován otevřeným úhlem mezi žuchvou a krkem koně a s délkou otěží příliš nesouvisí. Pochopila jsem – a pan Marble mě v tom dobře vyškolil – že můžeme mít koně na dlouhé otěži, a přesto s žalostně krátkým krkem, a můžeme mít krátké otěže s nádherně dlouhým krkem. 

Velký problém přichází u koní, kteří už objevili, že existuje místo, kde se před jezdcem (jeho rukou) schovají (zalezou nejen za kolmici, ale i za otěž). Kůň může být za otěží na krátkých, ale i na dlouhých otěžích, s hlavou vysoko i s hlavou nízko. Velmi zjednodušeně řečeno – za kolmici může občas spadnout i jinak dobře ježděný kůň. Jedná se o chybu a chyby se stávají všem, důležité je chybu rozpoznat. V tomto případě je nejpravděpodobnější, že náš kůň už „má dost“ a potřebuje pauzu v korektním vytažení.  Kůň za otěží nese svoji hlavu za kolmicí a bez kontaktu (úhel mezi žuchvami a krkem je extrémně zavřený).  Náprava těchto koní je nesmírně obtížná. Ovšem v obou případech je důležité si uvědomit, že zbavit se tohoto problému je běh na dlouhou trať (v řádu let).  Jezdec nesmí manipulovat s pozicí hlavy koně, a to ani tehdy, když je to špatná pozice. Kůň nalezne správnou pozici hlavy sám, tím jak bude sílit a tím jak bude získávat nový a lepší typ rovnováhy.  Kůň začne objevovat svoje tělo a zjistí, že má krk, který může používat k vyrovnávání rovnováhy a začne svůj krk „otvírat“. Velmi prospěšná je jízda v terénu a to zvláště ve zvlněném terénu (do kopce, z kopce, po svahu) ve všech chodech.

 Zdaleka ne všechny informace a dobře míněné rady útočící na naši pozornost jsou prospěšné. Ptejme se vždy našeho koně, ptejme se ho, kde chce mít hlavu, a sledujme, co to udělá v prvé řadě s jeho rytmem. Kůň je tím nejlepším učitelem. 

A nezapomínejme, že cesta je cíl 🙂.