Navážeme na minulý článek, ve kterém jsme si řekli o “polidšťování” koní ve smyslu jejich potřeb. Má to ale ještě další rovinu, a to je polidšťování v tréninku. Kůň neuvažuje jako člověk, a je chyba mu takové uvažování přikládat. Jakmile sklouzneme k myšlenkám jako “Dělá si ze mě srandu”, “Dělá mi to naschvál”, nebudeme se ke koni chovat fér. Kůň pochopitelně umí předvést nějaké chování vědomě-“schválně”, ale vždy proto, že k němu má nějakou motivaci, či proto, že je to pro něj prostě jednoduché a logické a/nebo nemá dostatečnou motivaci dělat to, co po něm chceme my. V tu chvílí je potřeba se zamyslet nad tím, co koni vůbec sdělujeme, zda to chápe a je toho schopen (fyzicky a psychicky, budeme se opakovat, ale odpor dost často vychází z bolesti). Ať je to jakkoliv, je to prostě jenom chování, není to nic namířeného proti nám osobně (i když je to někdy fakt těžké přijmout). Trenéři zvířat, kteří pracují s pozitivním posilováním (a proto mají obvykle nadprůměrný přehled o behaviorální teorii) dokonce varují před “nálepkováním”. “On je takový líný”, “Je to hysterka”, “Nemá respekt” jsou vlastně všechno nálepky, kterými koně v lepším případě “odsoudíme” do nějaké role, v horším ho pak za chování, které podle nás z toho plyne, nespravedlivě trestáme. A ano, není snadné ve své hlavě “odnálepkovat”, koneckonců popisovat si vše kolem nás je nám přirozené a vlastní. Měli bychom se ale přesto snažit mít čistou hlavu, abychom s koňmi zacházeli spravedlivě.
