“Ten kůň se má luxusně, má takový servis, o kterém se lidem může jenom zdát.” Podobné věty často padají jako protiargumenty lidem, kteří se rozčilují, jaký je ten a ten (obvykle sportovní) kůň chudák. Obě strany přitom bývají skálopevně přesvědčeny o své pravdě-a svým způsobem ji obě strany mohou mít.
Proč je mezi vnímáním wellfare tak zásadní rozdíl?
Háček může být i v antropomorfizaci. To je přeloženo do češtiny stav, kdy si zvíře polidšťujeme, a přikládáme mu lidské vlastnosti, chování, potřeby a způsob přemýšlení. A protože jsme dva úplně odlišné biologické druhy, logicky se v tomhle všem velmi zásadně odlišujeme.
Koňská “představa” (pojďme si říct, že tady se uchylujeme k antropomorfizaci už jen tím, že řekneme, že koně takovou představu mají🙂) toho, co je to “mít se dobře”, je od lidské velmi rozdílná. Co my vidíme jako luxus, to může být pro koně často nepodstatné, protože to nenaplňuje jeho potřeby, ale naše. Je přitom na nás-lidech, abychom koni jeho potřeby naplnili, a pokud si je vysvětlujeme mylně, tak se nám to povede jen stěží.
Což samozřejmě neznamená, že se automaticky každý kůň ve sportu má špatně, a každý hobby kůň na pastevku dobře, takhle to nefunguje. Pokud chápeme skutečné potřeby koně, můžeme jim přizpůsobit jeho režim, ať jde o sportovce, nebo nemocného důchodce (samozřejmě vždy s přihlédnutím ke konkrétnímu zvířeti, zejména z hlediska jeho zdravotního stavu). Pokud je nechápeme, můžeme úplně stejně v nejlepší víře jakéhokoliv koně trápit.
Proto bychom měli dělat co nejvíc proto, abychom se vzdělávali v etologii a chápali své svěřence co nejlépe🤓
Samostatnou kapitolou je pak antropomorfizace koní v tréninku, o tom zas někdy příště😊