Rovnováha je dynamická záležitost, která se mění každý okamžik.
Bohužel dnešní móda je jezdit na dlouhých třmenech (protože to hezky vypadá) a mít takřka rovné nohy bez pokrčených kolen. To jde v ruku v ruce s nesmyslně vycpanými opěrkami sedla. Jezdec je doslova vzpříčený mezi kolenní/stehenní opěrky a zadní rozsochu sedla. Takové sedlo má většinou nálepku “skvěle drží sed”. Tak určitě, ale jezdit se v něm nedá.
Kolena jezdce musí být pokrčená, aby mohla fungovat jako pružinky a jezdec mohl udržovat dynamickou rovnováhu s koněm. Platí zde přímá úměra: čím horší rovnováhu má kůň, tím bude muset jezdec více upravovat svoji vlastní rovnováhu a bude potřebovat kratší třmeny. Kratší třmeny (pokrčenější kolena) taky znamenají, že je jezdec blíže těžišti koně. Což přesně potřebujeme.
Při skákání a ježdění v terénu jsou nároky na rovnováhu rovněž vysoké – kratší třmeny jsou výhodou.
Ale i při korektní drezurní práci potřebuje jezdec pokrčená kolena, abychom mohli jeho sed nazývat funkční a v rovnováze s koněm. Všimli jste si někdy velkého záklonu drezurních jezdců typicky při prodloužení klusu..? Kompenzují nefunkční sed a kdyby neměly “ty skvělá sedla, co je podrží”, tak spadnou.
Sedlo musí umožnit zkrácení třmenů natolik, aby koleno bylo pokrčené, lýtko bylo na bocích koně a jezdec při neutrální pozici pánve seděl v nejhlubším místě sedla.