Proč? Protože pomalu znamená aktivněji. Může to znít jako paradox: první, co si člověk obvykle představí pod slovem aktivita, je to, že kůň pořádně kmitá. Ale když se zamyslíme, tak je to trošku jinak.
Když mluvíme o aktivitě, myslíme tím, aby svaly pracovaly nejlépe, jak mohou. A sval pracuje v záběru. Pokud se kůň hýbe pomalu, tak na každé noze déle stojí; to znamená, že ta noha déle nese váhu, a tím pádem více posiluje. Takže pokud například v klusu ustupujete na holeň, abyste pomohli vnitřní zadní noze lépe nést a posouvat se pod tělo, maximální efektivity dosáhnete v pomalém klusu či kroku. Navíc, chceme koně naučit, aby lépe kontroloval svoje tělo, zlepšil svoji koordinaci a to se nejlépe učí v pomalém tempu.
Nemusí to nutně znamenat, že kůň bude dělat krátké kroky-může dělat i dlouhé, jen bude každý z nich déle trvat. Pokud toho nicméně zatím není schopen, rozhodně se nehoňte za ideou, že by se měl došlapovat, a nechte ho dělat krátké. Důležité je, aby zadní nohy stíhaly ty přední. S došlapováním je to jako s hlavou dole-děje se to samo, když všechno ostatní funguje, jak má, a je to indikátor, ne cíl výcviku nebo něco, co by měl jezdec vyrábět.
“Jezděte pomalu” samozřejmě platí za předpokladu, že je kůň schopen držet rytmus-pomalý, aktivní klus je těžká práce a pokud vám kůň vypadává do kroku, buď jste zpomalili moc, nebo je unavený a potřebuje pauzu. Taky se bavíme o kroku a klusu; pomalý korektní cval vyžaduje od koně jisté sebenesení a docílit ho, aniž by jezdec zkrátil krk a udělal koni “pátou nohu” (a aktivitu tím zabil), je ve výcviku koně možné až o dost později. Ježdění pomalého kroku a klusu není divácky atraktivní a hezké fotky na sociální sítě z toho mít nebudete, ale je to výcviková fáze, kterou by si měl projít každý kůň a znova se do ní vracet, pokud se učí něco nového nebo potřebujeme něco opravit.