Dneska zas jednou trochu z jiného soudku, než o ježdění.
Pamatuji si, jak se kdysi jedni koňmi nepolíbení rodiče byli podívat ve stáji, kde jejich dítě začínalo jezdit, a stali se svědky situace, kdy kůň zrovna inkasoval jednu pořádnou bičem. Upřímně se vyděsili a ptali se, jestli ho to nebolí..? Koňáci okolo se tomu zasmáli a vysvětlili jim, že ne, “však se koukněte na koně ve výběhu, ti se kopou mnohem víc”.
Taky si vybavuji, jak se jednou kamarád-laik přišel podívat na závody. Chvíli koukal na opracoviště a pak to komentoval slovy, že ti koně vypadají, jako že trpí: chrčí, pěna z nich jen stříká, koulejí očima, snaží se otvírat staženou hubu a házet hlavou, jezdci do nich kopou a jsou k nim hrubí… no, taky byl tehdy okolostojícím pro smích.
“Koně takhle vypadají normálně, akorát jsou na závodech trochu nervózní, a přece jezdec to zvíře musí nějak donutit k poslušnosti, když má půl tuny.”
Tyto dvě historky mají společnou linku: provozní slepotu lidí kolem koní, nebo-li posunutá měřítka toho, co je v chování vůči koním normální.
Ti laici měli samozřejmě pravdu: rána bičem koně bolí bez ohledu na to, jak se sami mezi sebou v konfliktu o zdroje mohou chovat.
Kůň, který chrčí, třeští oči, hubu má staženou tak, že jí nemůže pootevřít, a inkasuje u toho kopance jezdce, taky dost jistě trpí – a mimo jiné právě proto, že je to silné zvíře vážící půl tuny, nemůže surovost nikdy nahradit výcvik, díky kterému je takové zvíře pro člověka ovladatelné, a není tím tedy zdůvodnitelná ani omluvitelná.
Kdo nikdy koně nevědomky netrápil a netrpěl provozní slepotou, ať hodí kamenem (my házet nebudeme🙈😅).
To, co v chování ke koním považujeme za normální, je hodně dáno prostředím, ve kterém se pohybujeme, a je to v nás zakořeněno o to silněji, oč mladší jsme do tohoto prostředí přišli. To ale neznamená, že se to nemůže změnit.
Pokud máte z něčeho pocit, že to takhle není správně, je dobrá šance, že vaše pocity nelžou.
Pokud cítíte, že chcete věci dělat jinak, tak hledejte cestu.
A pokud jste v prostředí, které je pro vás v tomto směru “toxické” a za empatii vůči koním v něm sklízíte výsměch, zvažte, zda by nebylo dobré to prostředí vyměnit-když už ne za přímo podporující, tak alespoň neutrální.
Nejspíš se pak uleví nejen koni, ale i vám.
A neklesejte na mysli-nejste v tom sami❤️